Srdce jako domov ∼ úvodní zamyšlení
V měsíci červnu obracíme svou pozornost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Možná máme z minulosti před očima obrazy nebo sochy, které toto Srdce znázorňují - někdy s plameny, jindy s trnovou korunou. Ale co to znamená pro náš běžný, každodenní život v dnešní době? Ježíšovo Srdce není složitá teologická hádanka. Je to nabídka domova. V dnešním světě často zažíváme pocit, že musíme neustále podávat výkony. V práci, v rodině, dokonce i sami před sebou chceme vypadat silní, úspěšní a bezchybní. Často máme strach ukázat svou slabost, abychom nebyli zraněni nebo odmítnuti.
Ježíšovo Srdce je však místem, kde žádné masky nepotřebujeme. Je to prostor absolutního přijetí. Když Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11, 28), nemluví k dokonalým lidem. Mluví k těm, kteří jsou unavení životem, svými vlastními chybami nebo starostmi o své blízké. Jeho Srdce bije pro každého z nás. Bije pro starého člověka, který se cítí sám, bije pro tátu od rodiny, který má strach, zda všechno finančně zvládne, bije pro mámu, která padá únavou, i pro mladého člověka, který hledá smysl života.
Tento měsíc nemusí být plný dlouhých a složitých modliteb. Stačí, když každý den na chvíli ztišíme svůj vlastní shon a dovolíme Ježíšovu Srdci, aby promluvilo k tomu našemu. Učme se v tomto měsíci prostě jen „být“ v Jeho blízkosti. Zjistíme, že v Jeho Srdci nejsme cizinci, ale jsme tam doma.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, děkujeme ti, že tvé Srdce je pro nás otevřené v každém okamžiku. Odevzdáváme ti hned na začátku tohoto měsíce všechny své starosti, radosti, ale i svou únavu. Dej nám prosím poznat, jak moc nás miluješ, a nauč nás odpočívat ve tvé blízkosti. Který žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.